Kam na výlet, Vaše turistické tipy na výlet

Určitě jedním z nejznámějších turistických cílů do Podkrkonoší je vrchol majestátní Zvičiny. Její nadmořská výška 671 m.n.m. dominuje celému okolí. Není proto divu, že v dobách turismu na počátku 20.století se o vrchol vedly boje.

Nejkrásnější výhled do okolí i na naše nejvyšší české hory Krkonoše je z vrcholu Zvičiny. Do královédvorského údolí shlíží Zvičina z výšky 671 metrů a je tak nejvyšším kopcem 17 km dlouhého horského hřbetu. Působivější než výška absolutní je výška relativní. O 300 m převyšuje Dvůr Králové nad Labem a o 330 m Miletínskou kotlinu. Zvičina byla cílem srazů, poutí, dodnes patří k nejčastějším místům výletů na Královédvorsku. Její vrchol s kostelíkem, založeným roku 1584 i turistická Raisova chata jsou snadno dostupné cestami z Bílé Třemešné, z Mezihoří, od Třebihoště, od Chroustova či Horní Brusnice. Zvičinu navštěvoval Karel Jaromír Erben, Karel Václav Rais, Jaroslav Vrchlický, Václav Štech, Ignát Hermann, zastavil se tu i Karel Hynek Mácha. Vrchol Zvičiny je vynikající místo pro lyžování i paragliding. V minulosti zde bylo i první plachtařské letiště.

editovat informace  

Vznik jména ,,Zvičina" není bezpečně znám. Existují četné dohady.

Nejstarší výklad z roku 1827 pochází od profesora Antonína Jungmanna, který se domníval, že hora byla pojmenována po slovanském bohu světla Zviči. Tento názor zahrnul do svého Slovníku jeho starší bratr Josef Jungmann a převzal jej i František Petera-Rohoznický (1798-1877), bělohradský farář a lidový archeolog.

Podle jiných názorů je jméno odvozeno z osobního mužského příjmení majitele. Tak např. roku 1897 uvádí jméno Zvak a Zvík (rovná se v nynější češtině slovu ,,zvuk") ve své knize o českých příjmeních Antonín Kotík. Podobně Josef Karásek (1868-1916), miletinský rodák, vychází z mužského jména Zvieka. Shodně s ním tak činí i Antonín Profous a německý badatel Erhard Müller.

Miletinský dějepisec Jan Nepomuk Lhota (1811-1890) odvozuje jméno od slova ,,zvýšenina" a hořický učitel a kronikář František Strnad (1885-1950) z kmene -vid- (tj. viděti), neboť Zvičina se nacházela v pomezním hvozdu českého státu, jehož hranice byly již v dávných dobách zde střeženy.

Po dvě století (od roku 1706) siluetu Zvičiny dotvářel jen kostelík zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Koncem 19. století se ale o vrchol začali zajímat také turisté. A to jak čeští, z nich především členové KČT ze Dvora Králové, tak němečtí z Krkonošského spolku v Hostinném. Větší aktivitu nakonec projevili češi, kterým se roku 1898 podařilo prostřednictvím Národní jednoty severočeské zakoupit od soukromníka hostinec a pozemek na samém vrcholu. Němci odpověděli tím, že následujícího roku podali žádost o postavení rozhledny na Zvičině. Dokonce ani nečekali na schválení a 22. října 1899 uspořádali slavnost položení základního kamene k budoucí Eckartově vyhlídce. Podobnou žádost ovšem podali i Češi. Navíc ji podpořili pořádáním sbírek a vydáním pohlednice s plánem české rozhledny na Zvičině. V této situaci místodržitelství asi nemělo jinou volbu než obě žádosti zamítnout.

Vzájemná rivalita se ještě více vyostřila po tom, co KČT v roce 1900 získal vrcholovou chatu do svého majetku a za­čal ji rozšiřovat a zvelebovat. Němci tehdy reagovali různý­mi prostředky. K těm nejmírnějším patřilo vysázení lesa na severním okraji zvičinského hřbetu, které mělo zabránit vý­hledu na „německé" Krkonoše. Podstatně hůře dopadl útok několika neznámých pachatelů, kteří během velikonočních svátků roku 1909 úplně zdemolovali vybavení chaty. Snad to všechno bylo i k něčemu dobré. Publicita a následně pořáda­né celonárodní sbírky na obnovu způsobily, že Zvičina a její chata ještě více přirostly všem českým turistům k srdci.

Vrchol Zvičiny se ale nakonec rozhledny přece jen dočkal V roce 1925 k chatě přistavěli věž s unikátní otáčivou prosklenou nástavbou, kterou dodala pardubická firma E. Krause. Možnosti výhledu ještě umocňoval velký astronomický dalekohled se stonásobným zvětšením. Slavnostní otevření rozhledny se uskutečnilo 25. dubna 1926. V roce 1927 byla chata pojmenována po Karlu Václavu Raisovi, rodáku z nedalekého Bělohradu. Toto jméno jí zůstal dodnes, kdy se opět vrátila do majetku Klubu českých turistů. Lze jen doufat, že se brzy podaří zpřístupnit i rozhlednu.

editovat historii