Kam na výlet, Vaše turistické tipy na výlet

Hlavní stavbou byla mírně lichoběžná věž o stranách 9, 6 a 11,5 m vysoká dnes přes 24 m (původně snad ještě vyšší) obklopená hradební zdí.  Z jedné strany byla tvrz chráněna rybníkem, na zbylých stranách byl ve skále vylámán příkop plněný vodou z potoka a celý areál byl obehnán hradbou, před kterou byl navršen obranný val.  Suterén věže přístupný přímo z nádvoří je zaklenutý valenou klenbou. Stejnou klenbou bylo zaklenuto i přízemí a první patro, další dvě či tři patra byla plochostropá s trámovými stropy. Tvrz byla ze tří stran obklopena vodním příkopem vysekaným do skály napájeným vodou z rybníku na poslední jižní straně. Mezi věží a příkopem byl na severu a západě úzký parkán, od jihovýchodu se rozkládalo nevelké nádvoří. Vstup do tvrze byl od západu po mostě přes příkop.
Kolem poloviny 15. století byl vodní příkop rozšířen a vyzděn. Na západě byla na starším základu vyzděna nová silnější hradba s polygonální baštou chránící patrovou vstupní bránu. Rozsáhlé úpravy postihly i interiér věže, přízemí a patro dostaly nové klenby, při změně komunikačního schématu byly zazděny některé vstupy a vybourány nové, ve třetím patře byla zřízena kaple. Dosud prázdný severní parkán vyplnila nová budova dosud neznámého určení.

V průběhu druhé poloviny 16. století přestali majitelé využívat gotickou věž, k bydlení si mezi západní a jižní hradbou nechali postavit rozsáhlou dvoukřídlou patrovou budovu, která pravděpodobně pohltila i starší vstup. Tehdy byl patrně starý dřevěný most nahrazen kamenným o dvou obloucích.. Počátkem 17. století tvrz opět zpustla, při obnově v polovině století byla gotická polygonální bašta přestavěna v dvouprostorový obytný dům s přízemím zaklenutým klášterní lunetovou klenbou.

Pří razantní přestavbě ve druhé polovině 19. století bylo zbořeno jižní renesanční křídlo, zasypali jižní a část východního příkopu, do areálu tvrze i do zasypaného příkopu vestavěli nové hospodářské budovy.
Po úderu blesku roku 1955 se střecha věže částečně zřítila, v 70. letech vzala za své úplně stejně jako tráové stropy druhého a třetího patra.
 

V roce 1437 si činil na hradenínskou tvrz nárok císař Zikmund, což svědčí o významu a výstavnosti pevnosti. V roce 1483 sídlil na tvrzi Mikuláš Dax z Hammerštejna, který podnikl velkolepou přestavbu v gotickém stylu. Ještě více bylo zpevněno opevnění, příkop byl vyzděn a také byl vylepšen systém v napájení příkopu vodou. Vstupní brána na západní straně byla opevněna polygonální baštou (nesprávně označovanou ve starší literatuře za kapli) a upravena a modernizována byla i samotná obytná věž, o čemž svědčí množství pozdně gotických detailů (portály, ostění). Obytné prostory se nacházely v prvním a druhém patře věže, ve třetím patře byla zřízena hradní kaple, o čemž svědčí dvojice hrotitých gotických oken ve východní stěně. Další úpravy provedly kolem roku 1600 Nečanští z Minic, kteří tvrz rozšířili o renesanční palác přiléhající k bráně. Touto přístavbou získala tvrz charakter hradu, takže při prodeji v roce 1606 je tak i označována. Jako panské sídlo přestala sloužit v roce 1663, kdy ji Jiří Viktor z Valštejna připojil ke Komornímu Hrádku. Nadále je tvrz využívána k obytným a hospodářským účelům. Po roce 1869 byla změněna na hospodářskou usedlost, přičemž byl zbořen renesanční palác, zavezena část příkopů a věž změněna v sýpku. Bez další údržby tvrz chátrala do roku 1985, kdy byl zahájen historický průzkum a podstoupeny první záchranné práce včetně vyčištění příkopu. Opravy skončily v roce 1993 kdy byl majetek vrácen v restituci a tvrz začala opět chátrat. Za zdrcující považuji vyjádření majitele (dne 30. září 2006), že má v plánu tvrz "vyhodit do vzduchu" a kamením zasypat příkopy. Doufám, že zůstane pouze u planých řečí a tuto památku se nakonec podaří zachránit.

Nejstarší hradenínské sídlo zaniklo v bouřlivých událostech bojů o český trůn roku 1308, kdy zahynul i Zbyslav z Hradenína. V dalších letech se Hradenín vytratil z pramenů a znovu se vynořil až na konci století. Jako nová tvrz byla postavena snad až v poslední třetině 14. století, roku 1398 o ní psal kutnohorský měšťan Mikuláš Pešek. Roku 1409 zde sedí Reinhard z Mülhausen, po něm až do poloviny 15. století jeho bratr Rynart ze Sluštic. Na počátku 16. století drželi Hradenín Amchové z Borovnice, od 30. let do počátku 17. století Nečanští z Minic. Zdržovali se však převážně ve svém pražském sídle a zanedbaná hradenínská tvrz pustla. Po několikerém vystřídání majitelů koupili tvrz roku 1663 Valdštejnové, kteří ji přeměnili ve správní budovu poplužního dvora. Roku 1720 koupilo statek město Kutná Hora, které dvůr zrušílo a znovu vysadilo vesnici. Krátce před rokem 1869 koupili tvrz manželé Mašínovi, kteří areál tvrze radikálně přestavěli. Až do roku 1950 je bývalá tvrz v soukromém vlastnictví. Od roku 1950 využívalo areál tvrze zdejší zemědělské družstvo. Roku 1955 věž značně poškodil vichřice, od té doby stavba výrazně zchátrala. Roku 1960 byla tvrz převedena do státního vlastnictví. V polovině 70. let se zřítila poškozená mansardová střecha věže. Ke statickému zajištění a opravám zdiva však bylo přistoupeno až po roce 1988. V 90. letech 20. století byl areál tvrze navrácen původním majitelům.