Kam na výlet, Vaše turistické tipy na výlet

Pardubice jsou jedním z nejkrásnějších východočeských měst. Leží na soutoku řek Labe a Chrudimky. Pardubice najdeme zhruba na 50. stupni severní šířky, tedy severněji než například Ostrava. V severní Americe odpovídá tato šířka například kanadskému Vancouveru a Winnipegu. Město má rozlohu téměř 78 km² a přibližně 90 tisíc stálých obyvatel. Leží v nadmořské výšce 215 až 237 metrů nad mořem.

Pernštýnské náměstí
Měšťanské domy na malebném náměstí a v přilehlých uličkách nesou stopy honosné pozdně gotické výstavby z počátku 16. století v podobě kamenných ostění a portálů a zvláště zbytků malovaných nik v atikových štítech nad původně jednopatrovými domy. Raná renesance zanechala své svědectví na typických obloučkových štítech domů, přestavěných tehdy na dvoupatrové, jakož i ve zbytcích maleb na několika domovních fasádách a především v četných terakotových ostěních. Většina domů ovšem dostala vnější výzdobu při úpravách v době baroka, rokoka, klasicismu, empíru a později. Mezi nimi vyniká proslulá fasáda domu U Jonáše z konce 18. století. Pardubická radnice je historizující přestavbou starších domů, pocházející z let 1892 až 1894. Morový sloup se sochou Panny Marie z roku 1695 ozdobil v roce 1775 Jakub Teplý nákladnou pískovcovou balustrádou, do níž vkomponoval vedle heraldické výzdoby a symbolů českého lva i postavy domácích světců.

Dům U Jonáše
Nejobdivovanější barokní památkou Pardubic je dům čp. 50 na východní straně Pernštýnského náměstí, nazývaný "U Jonáše". V přízemí se dochovala cenná sklípková klenba z počátku 16. století. Průčelí domu zdobí rozměrný plastický reliéf, jehož dominantu tvoří postava biblického proroka Jonáše v tlamě velryby. Autorství tohoto uměleckého díla je přisuzováno místnímu sochaři a řezbáři Jakubovi Teplému, který byl též autorem výzdoby několika dalších domů. V současné době zde najdete expozice Východočeské galerie.

Pardubická radnice
Stavba nové radnice v letech 1892 - 1894 znamenala největší zásah do původního raně novověkého jádra města. Na místě staré radnice a dalších tří zbořených domů na severní straně náměstí vznikl rozlehlý novorenesanční radniční komplex, zbudovaný dle návrhu architekta Jana Wejrycha. Průčelí zdobí medailony, které zpodobňují české krále. Mezi okny 2. patra jsou fresky s alegoriemi ctností. Na zadním průčelí vynikají sgrafita podle návrhu Mikoláše Alše, představující tanec, recitaci, hudbu a kultus města Pardubic. Socha rytíře, která zdobí štít radnice, byla vytvořena podle postavy Vojtěcha z Pernštejna na náhrobku v kostele svatého Bartoloměje. Vzácné návštěvy jsou přijímány v historickém sále s kazetovým stropem a alegorickými obrazy, hudební sál s balkonem slouží kulturním a společenským akcím.

Zelená brána
Zelená brána představuje dominantu městské památkové rezervace. Svou charakteristickou věž s měděnou střechou získala po velkém požáru města v roce 1538. Jako "Zelená brána" je výslovně zmíněna poprvé roku 1547. Dnes je objekt tvořen vstupní renesanční branou, na jejíž průčelí dali pardubičtí radní v roce 1903 umístit reliéf dle návrhu Mikoláše Alše. Zpodobňuje erbovní pověst pánů z Pardubic, jejichž erb užívají Pardubice jako městský znak. Za vstupní branou se vypíná více než 60 m vysoká věž, která současnou podobu získala mezi lety 1910 - 1912. Věž je v sezóně přístupná a skýtá krásný výhled na městskou památkovou rezervaci a zámek, i na široké okolí včetně hradu Kunětická hora. V prostorách předbraní je instalována výstavka připomínající historii Zelené brány a některých dalších objektů Městské památkové rezervace. Kromě archiválií včetně map, plánů města a historických fotografií si zde můžete prohlédnout i sádrové modely Zelené brány a kostela sv. Bartoloměje.

Kostel sv. Bartoloměje
Arciděkanský kostel sv. Bartoloměje dal postavit počátkem 16. století Vilém z Pernštejna. Novostavba pozdně gotického kostela měla sloužit jako chrám pro klášter řádu minoritů, který Vilém z Pernštejna před rokem 1514 v Pardubicích založil, a jako pohřebiště pro českou větev rodu pánů z Pernštejna. V roce 1532 převzal bartolomějský kostel definitivně roli hlavního farního kostela, zůstala zachována jeho pohřební funkce. Dominantu presbyteria chrámu dodnes tvoří mohutná pískovcová tumba, zakrytá mramorovým náhrobním kamenem s postavou Vojtěcha z Pernštejna (+1534) v životní velikosti. V roce 1912 získal objekt na západní straně bohatě zdobenou přístavbu, realizovanou architektem Dvořákem. Dochovaná původní dispozice a malířská výzdoba řadí tento kostel k unikátním dokladům o podobě chrámového prostoru v 16. století.

Kostel Zvěstování Panny Marie
Kostel Zvěstování Panny Marie patří mezi nejstarší stavby v Pardubicích. Založil jej v polovině 14. stol. tehdejší spolumajitel města, pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Na počátku 16. století dal Vilém z Pernštejna kostel přestavět v pozdně gotickém slohu. Z té doby pochází hodnotná sklípková klenba presbyteria. Ve 30. letech 16. století a následně v letech 1616 - 1784 sloužil potřebám zdejšího kláštera řádu minoritů. Podzemní prostory byly využívány jako pohřební katakomby, jejich větší část pak za 2. světové války sloužila po stavebních úpravách jako kryty protiletecké ochrany. Na počátku 90. let 20. století byl kostel celkově rekonstruován.

Kromě kostela Zvěstování Panny Marie a kostela sv. Bartoloměje stojí v Pardubicích za shlédnutí i kostel sv. Jana Křtitele, kostel sv Jiljí v Pardubičkách a kostel Sedmibolestné Panny Marie.

 

První dochovaná zmínka o existenci Pardubic pochází z roku 1295, kdy papež Bonifác VIII. potvrzuje v Pardubicích klášter cyriaků a chrám sv. Bartoloměje. Prvním vlastníkem Pardubic na začátku 14. století byl Púta z Dubé. Kolem roku 1325 vyměnili synové Púty z Dubé Pardubice s rytířem Arnoštem z Hostýně. Jeho syn Arnošt z Pardubic byl prvním pražským arcibiskupem. Přichází na scénu dějin šlechtický rod – páni z Pardubic, kteří měli ve svém znaku přední bílou (stříbrnou) polovinu koně se zlatou uzdou na červeném štítu. Arnoštova závěť z roku 1340 je prvním dokladem o existenci Pardubic jako města, přesněji jako poddanského městečka. Povýšení Pardubic na městečko se tedy uskutečnilo někdy v letech 1332–1340. V roce 1390 byla postoupena část panství Hanušovi z Milheimu. Dalším majitelem po jeho smrti se stává na začátku husitských válek Viktorín Boček z Kunštátu. V době husitských válek Pardubice pravděpodobně získal úchvatem moravský šlechtic Jan Hlaváč z Mitrova.

V roce 1491 Pardubice koupil Vilém z Pernštejna, nejmocnější šlechtic tehdejšího Českého království. Vedle zvelebování města a panství se Vilém pustil i do pozdně gotické přestavby zdejšího vodního hradu, jeho synové Vojtěch a Jan pak pokračovali ve stylu renesančním. Tento historický unikát – přechod obranného vodního hradu na rozlehlý a pohodlný zámek – můžeme obdivovat dodnes. Pernštejnům však vděčíme i za celé historické městské jádro s renesančním náměstím, malebnými uličkami a s dominantou Pardubic – Zelenou bránou. Pardubické staré město je od roku 1964 městskou památkovou rezervací. Po slavné éře Pernštejnů, kteří zadlužené panství prodali v roce 1560 arciknížeti Maxmiliánu Habsburskému, nastává úpadek. Třicetiletá válka město ještě více zbídačila.

K novému rozmachu dochází až v polovině 19. století, kdy 20. srpna 1845 přijel do Pardubic první vlak po první české parní železnici z Olomouce do Prahy. Ve druhé polovině 19. století bylo město postupně napojeno na další železniční tratě a dochází tak k rozkvětu města. Vznikají průmyslové podniky jako lihovar, cukrovar, Prokopova továrna na mlýnské stroje, Fantova rafinérie minerálních olejů a další. Dochází k rozvoji kultury, sportu a dalších odvětví. Roku 1874 se poprvé běžel dnes světoznámý dostih Velká pardubická. Centrem kultury se stává dnes již neexistující hotel Veselka, roku 1909 bylo postaveno městské divadlo. Roku 1903 se v Bubeníkových sadech uskutečnila Východočeská výstava. Na počátku 20. století se Pardubice stávají kolébkou českého letectví, kdy roku 1910 uskutečnil ing. Jan Kašpar první dálkový let z Pardubic do Prahy.

Po první světové válce dochází k dalšímu rozmachu průmyslu. Vzniká Explosia – dnes Semtín a také Telegrafia, později Tesla. V roce 1931 jsou Pardubice dějištěm Celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu. V té době byl postaven i hotel Grand, muzeum, dnes střední průmyslová škola potravinářské technologie. V období 2. světové války byly Pardubice terčem 3 náletů spojeneckého vojska. Po válce se započalo s výstavbou nových čtvrtí, ještě ve čtyřicátých letech to bylo sídliště Dukla. Roku 1951 byla zavedena trolejbusová doprava. Roku 1959 bylo vybudováno nové vlakové nádraží, jelikož stará budova byla při jednom z náletů za války poškozena. V šedesátých letech se začalo stavět sídliště Polabiny na pravém břehu Labe. Poté byla vybudována ještě sídliště Dubina a Cihelna.

Původ názvu

Původní ves, doložená již z roku 1295, nesla název Pordoby. Místní jméno tedy dříve než Pardubice znělo Pordobice (1318 de Pordobitz), tj. „ves lidí Pordobových“. Jméno do Polabí přinesli z Polska mniši řádu cyriaků (podle polského místního jména Porydęby), kteří spravovali zdejší kapli sv. Jiljí.

Hláskovou změnu Pordob- na Pardub- lze vysvětlit snahou po disimilaci dvou -o- a možná i mylnou asociací k „pár dubů“, popřípadě osobnímu jménu Pardus. Výklad není zcela jistý.

Adresa:
Magistrát města Pardubic
Pernštýnské náměstí 1
530 21 Pardubice

Tel.: 466 859 111
Fax: 466 859 103

IČO: 00274046
DIČ: CZ00274046

Čísla účtů: KB
8010-326561 / 0100 - daňový
19-326561 / 0100 - příjmový