Dobruška je jedno z největších měst v okrese Rychnov nad Kněžnou. Leží v údolí Zlatého potoka (Dědiny) na katastrální ploše 3 466 ha. Ke konci roku 2004 zde žilo 7036 obyvatel. Pod město spadají části obce Běstviny, Domašín, Chábory, Spáleniště, Pulice, Mělčany a Křovice. První zmínku o Dobrušce můžeme nalézt již z roku 1320. Největší požár Dobrušku postihl v roce 1806 a značná část města musela být znovu vybudována.
Renesanční radnice s věží z druhé poloviny 16. století. Uvnitř se nachází románská křtitelnice, která je nejstarší hmotnou památkou města, a raná díla malíře Františka Kupky.
Děkanský kostel sv. Václava, zbarokizovaný v letech 1709 až 1724
Kostel sv. Ducha za městem
Mariánský sloup z roku 1736 na náměstí
Městské lapidárium
Rodný domek Františka Vladislava Heka, zpopularizovaného v románu F. L. Věk
Židovský hřbitov
Jediná zpřístupněná Mikve v ČR, v bývalém rabínském domě, dnes v budově městského muzea
Počátky Dobrušky sahají až do středověku. Město vzniklo z tržní osady Leštno (nebo Leštná), ležící na křižovatce obchodních cest. Nejstarší písemnost, týkající se Dobrušky, je z roku 1320. V tomto tzv. Mutinově narovnání se uvádí, že město bylo obehnáno hradbami a mělo již některá městská práva. Přibližně od druhé poloviny 15. století roste důležitost Dobrušky jako hospodářského střediska opočenského panství Trčků z Lípy. Rozvoj města našel svůj výraz i v renesančních přestavbách domů a stavbě reprezentativní radnice. Období hospodářské konjunktury a růstu společensko-politického postavení města skončilo třicetiletou válkou. Město se začalo pozvolna vzpamatovávat z následků války. Vývoj však byl značně pomalý a nikdy nedosáhl takového rozmachu a tempa, j akým postupoval za Trčků z Lípy. Kořeny hospodářského úpadku byly především v násilné rekatolizaci, spojené s hromadnou emigrací ekonomicky aktivního obyvatelstva. ' Se stupňujícím se rekatolizačním úsilím, zejména v první polovině 18. století, je spojen i rozmach církevního stavitelství a rozšiřování výtvarných děl baroka, což našlo své konkrétní vyjádření i v Dobrušce. Město obohatily barokní kamenné plastiky sv. Jana Nepomuckého, mariánského sloupu, sv. Vavřince a Panny Marie. Druhá polovina 18. století je i v životě Dobrušky poznamenána začátkem tereziánských reforem, které městu odňaly roku 1765 hrdelní právo. V roce 1793 byl v Dobrušce zřízen regulovaný magistrát IV. Třídy, čímž město získalo podstatný díl právní nezávislosti na opočenské vrchnosti. Zřejmě nehorší den v celé své historii prožilo město 9. května 1806, kdy došlo k obrovskému požáru, ktery' zničil 269 dómů, stodoly, židovské domy se synagogou, radnici, pivovar, kostel sv. Václava, děkanství, špitál a obě školy. Na přelomu 18. a 19. století se Dobruška stala jedním z regionálních center národního obrození. Druhá polovina 19. století přinesla velký rozvoj spolkového života ve městě a na konci století se začíná rozvíjet místní průmysl, zejména textilní. V roce 1908 byla otevřena železniční trat' Dobruška - Opočno. První světová válka stála Dobrušku životy 85 obyvatel, z nichž mnozí bojovali v zahraničních protirakouských legiích. Na základě mylné zprávy byl ve městě slaven rozpad Rakouska - Uherska již 5. října 1918. Dnešní Dobruška se svými sedmi tisíci obyvateli, bohatými historickými tradicemi a četnými kulturními památkami, je jednou ze vstupních bran do Orlických hor a jako odvěké přirozené centrum široké spádové oblasti má dobré předpoklady pro úspěšný rozvoj.