Patnácté století bylo poznamenáno zmatky a
stagnací v dobách husitských válek vrcholících upalováním husitů na chrudimském náměstí
na jedné straně a bořením klášterů a upalováním katolických mnichů na
stejném náměstí o něco později na straně druhé.
Naštěstí doba Jiříka z Poděbrad přináší pro město
další rozkvět. Chrudimské měšťanstvo staví v centru města honosné domy,
mezi nimiž vyniká renesanční Mydlářovský dům s přímo "postmoderním"
minaretem, nesprávně spojovaný se známým pražským
katem. Stavebníkem byl osvícený chrudimský měšťan, obchodník a cestovatel
Jan Mydlář, výrobce mýdel a svíček.
Období prosperity je bohužel opět přerušeno účastí
Chrudimě v protihabsburském odboji proti Ferdinandovi I. Městu byly
konfiskovány statky a obdrželo velké pokuty.
Další rána přichází v roce 1562, kdy téměř třetina
obyvatelstva zemře na následky moru. Připomínkou této události je geniální
sochařské ztvárnění tragédie, v podobě morového sloupu na
chrudimském náměstí, jehož realizace je spojena se jménem Santiniho - to
ovšem bylo až v letech 1714-1734.
Aby ran osudu nebylo dost, město se opět účastní
protirakouského odporu, a jeho majetek je znovu konfiskován. Chrudimský
primátor, účastník odboje, si dobrovolně bere ve svém domě naproti
galerii ART svůj život, aby nemusel se svými druhy skončit na
Staroměstském náměstí.
Při následné rekatolizaci se dostatečně ve městě vyžil
páter Koniáš, který na Roštině pálil české
evangelické knihy a závadné stránky z nádherných chrudimských kancionálů.
Ty co zbyly, jsou k nahlédnutí v chrudimském Muzeu. Druhou stranou
mince se stává další rozvoj města, tentokrát prostřednictvím poněmčených
správních úřadů.
Tak to trvá až do poloviny 19. století, ve které se v Chrudimi opět
probouzí český živel prostřednictvím děkana Zieglera a velkého mecenáše
umění starosty Martiniho, jehož zdevastovaná hrobka je k zhlédnutí v
Michalském parku. Obrovský rozkvět školství a kultury přivedl
Františka Palackého k myšlence, aby nazval Chrudim Athénami východních
Čech. V té době v Chrudimi premiéroval své skladby i Antonín Dvořák a
zahrát měšťanům přijel i Saint-Saens.
Alfons Mucha, který si v Chrudimi našel svoji ženu Marušku, dvakrát
uspořádal ve městě výstavu svých litografií. Pokaždé s velkým úspěchem,
takže chrudimské muzeum se od té doby pyšní téměř kompletní sbírkou
slavných plakátů. Geniální místní stavitel Schmoranz přestavuje
centrální barokní kostel ve stylu módní neogotiky, čímž dává městu
katedrální dominantu
Koncem devatenáctého století je Chrudim stále krajským
městem a to až do doby, kdy průmyslová revoluce nabírá obrátek
a inženýrem Pernerem projektovaná dráha na Moravu se městu vyhýbá
velkým obloukem. Město se pomalu propadá do okrajovosti, ruku k dílu
později přiložila i vláda dělnické třídy, což paradoxně
zachraňuje Chrudim před osudem industrializovaných moderních a
beztvarých měst.
Klid, líbeznost, čistota a zdravé životní prostředí
jsou hlavními klady současné Chrudimě, kterou jistě po velkých pádech čeká
další velký rozkvět.