Kam na výlet, Vaše turistické tipy na výlet

Nad jičínskou kotlinou se ze severu tyčí dva dominantní kopce a na jednom z nich byl vystavěn hrad Kumburk. Kopec má tvar homole, který je v dnešní době porostlý lesem, ale pokud si představíme, že ve své době byl kopec holý, je to ideální místo pro stavbu hradu. Hrad Kumburk, který zde byl vystavěn byl výborně opevněn. Přístup k němu zajišťovala cesta, která se táhla ve spirále kolem kopce vedla podél hradeb a musela překonávat několik bran (4) a tak byla výborně bráněna. Celé opevnění obklopoval hluboký příkop s valem, který se dal překonat pouze po padacím mostě. Na západní straně pod vrcholem se nacházelo větší prostranství, kde byly soustředěny konírny a hospodářské budovy. Odtud již vedla cesta k samotnému vnitřnímu hradu.

Samotný centrální hrad byl opět obehnán zdí a tvořila ho obytná budova, která se nacházela na severní straně. Na východní straně hradu na nejvyšším místě stála mohutná věž hranolovitého tvaru a o něco níže jižně menší věž kulatého půdorysu, která bránila hlavně vnitřní opevnění. Vstup od západu do hradu bránila menší hranolovitá věž s bránou.

editovat informace  

Počátkem 14. století si na homolovitém kopci 5 km západně od Nové Paky postavili páni z Vartemberka hrad původně zvaný Goldenberk či Kolmburk. Poprvé se na novém hradě připomíná roku 1325 třetí syn zakladatele Vartemberského rodu Beneše ze stráže Markvart z Trnavy, který snad byl také jeho stavebníkem. Vartemberkové měli původně jako příslušníci rozrodu Markvarticů ve svém erbu kráčející lvici, již na počátku 14. století, tedy právě v době vzniku Kumburku, ji zaměnili za zlato-černě štípený štít.
Markvart z Trnavy, jehož manželka byla prý nemanželskou dcerou Přemysla Otakara II. a po níž prý dědil Drnholec, měl tři syny - Beneše st., Jindřicha a Beneše ml. Beneš starší zemřel kolem roku 1354, o čtyři roky později také Beneš mladší. Jindřich, poslední z bratří měl z Anežky ze Šternberka syna Jana, kterým také roku 1410 tato větev Vartemberského rodu vymřela, ještě předtím však roku 1406 pro dluhy prodal Kumburk Janu Krušinovi z Lichtemburka.

Hrad postavili na osamělé, zdaleka viditelné homoli, která sama o sobě ovládala široké okolí. Charakter staveniště, chráněné po celém svém obvodu přibližně stejně strmými svahy, výrazně ovlivnil podobu celého hradu a zejména vzájemné uspořádání jeho jednotlivých částí. Přístupová cesta se vinula ve zvolna stoupající spirále od paty homole až k jejímu vrcholu.
O původní podobě hradu toho vzhledem k četným pozdějším přestavbám a zejména demolici provedené roku 1658 (viz níže) nevíme příliš. Na severozápadní straně jádra se dochoval zbytek patrně plášťové hradby, která asi obíhala celé jádro, a k níž se přikládala obvodová zástavba. Po té se na východě zachoval zbytek boční stěny okenního otvoru. Na západní straně stávala nejspíš další zástavba. Vstupní brána do jádra, nejspíše charakteru budovy či věže, byla pravděpodobně na severozápadě.
Už v této fázi měl hrad předhradí nejasných rozměrů, z nějž se dochoval pouze fragment zdiva v jihozápadním nároží budovy u 4. brány a snad i zbytek hradby na severozápadní straně.
V dalších letech začala plášťová hradba jádra vykazovat vážné statické problémy, proto musela být podepřena (zejména v sousedství paláce) opěrnou zdí s opěráky a některé části musely být znovu vyzděny. Stavělo se i v severním nároží předhradí.
Typologicky byl Kumburk v této podobě byl reprezentantem hradu s plášťovou zdí.

V následující, nejspíše navazující fázi výstavby, byl při severovýchodní straně jádra postaven nový palác. Na rozdíl od dosavadní i následující výstavby z místního lomového kamene byl palác postaven z pískovcových kvádrů. Z paláce se dochoval zejména valeně zaklenutý suterén přístupný přímo z nádvoří schodištěm se sedlovým portálem a zbytky zdiva prvního patra.

S východní stěnou paláce je srostlá asi 9 silná čtverhranná obytná věž, postavená ze stejného materiálu jako palác. Při současném stavu vědomostí se nedá odhadnout, zda vznikla současně s ním, nebo až v další fázi. Rozhodnutí je otázkou dalšího výzkumu. V suterenu má věž valeně zaklenutou místnost osvětlenou od jihovýchodu úzkým obdélným oknem. Se suterénem paláce je spojena valeně zaklenutým portálem. Přízemí věže, oddělené od suterénu úzkou římsou bylo dle starých pramenů přístupné dveřmi z paláce. Na zbývajících třech, dosud dochovaných, se otvíralo velkými okny proraženými v téměř 3 metry silné zdi. V jejich valeně zaklenutých okenních výklencích byly ještě roku 1843 dochovány zbytky nástěnných maleb. Na severní straně se dochovala i část okenního ostění.

V této fázi se radikálně změnila i zástavba západní strany jádra. Mimo jiné zde vznikla i drobná věž vedle brány. Jádro obíhalo nové vnější opevnění s okružním příkopem které přerušovaly tři brany, všechny kulisové.

Nad první (dnes druhou) bránou vystupuje z nároží obvodové hradby kónická okrouhlá věž, zvaná Panenská. Před líc hradby předstupuje nejméně dvěma třetinami své hmoty a velmi dobře tak umožňuje vedení aktivní obrany. Na severozápadě tento okruh zpevňovala čtverhranná dovnitř otevřená bašta, či spíše věž. V těchto místech se za dnešní 4. bránou hradební okruh rozšiřoval a tvořil tak předhradí s hospodářskými a provozními objekty.

Jan Krušina z Lichtemburka (+1408) patřil v té době k nejmocnějším českým velmožům, v letech 1404-7 byl nejvyšším půrkrabím a kromě Kumburku vlastnil Opočno, Choceň, Lichnici, dnešní Havlíčkův Brod a jiná panství, z nichž část zdědil po bratru Václavovi. Po jeho smrti dědil Kumburk nejstarší syn Hynek Krušina. Ten se za husitských válek postavil nejprve na stranu husitů a od roku 1419 byl hejtmanem orebského bratrstva. Při tažení bratrstva na pomoc Praze o rok později byl jmenován i pražským prvním hejtmanem. Roku 1423 byl zvolem jedním ze zemských hejtmanů. V následujících letech se přiklonil na opačnou stranu barikády a již roku 1429 byla jeho konverze oceněna když mu císař Zikmund věnoval sousední Bradlec. Roku 1440 koupil rozsáhlé majetky po Půtovi z Častolovic včetně hradů Rychmburk, Potštejn, Nový hrad a minsterbeského knížectví a kladského hrabství.

Někdy v letech 1437-1456 Hynek Krušina výrazně změnil vzhled Kumburka. Opětovně bylo přestavováno stísněné jádro. Nejpozději v této době vznikla již zmiňovaná obytná věž, přízemí paláce bylo zaklenuto valenou klenbou. Opět se zřejmě objevily statické problémy, které si vyžádaly postavení dalších opěráků.
V severním nároží předhradí u dnešní čtvrté brány vznikla obdélná budova či věž, jejíž valeně zaklenutý sklep je dnes jednou z mála dochovaných místností hradu. Mezi touto budovou a starší severozápadní věží bylo postavena další stavba do nádvoří otevřená arkádou.
Nejvýznamnější změny se v tomto období týkaly obvodového opevnění, které již neodpovídalo podmínkám moderního boje vedeného palnými zbraněmi. Ke staršímu hradebnímu okruhu byla pod obytnou věží u dnešní 3. brány přistavěna polookrouhlá bašta. Šest obdobných dovnitř otevřených dělostřeleckých bašt bylo i součástí nového hradebního okruhu vybudovaného na koruně valu před okružním příkopem. Tvořila ho relativně slabá hradba a i bašty zřejmě počítaly pouze s lehčí artilerií. V západním nároží byla v hradbě v sousedství podlouhlé trojprostorové budovy proražena prostá kulisová brána.

Systém flankování dělostřeleckého opevnění nebyl ještě zcela dokonalý, některé úseky hradeb nebylo možno zcela krýt boční palbou. Tento nedostatek je však do značné míry kompenzován vynikající polohou hradu. Celkově představuje toto vnější opevnění jeden z vrcholných projevů snah o aktivní dělostřeleckou obranu své doby kolem či spíše po polovině 15 století. Z celého okruhu se kromě úseku mezi 1. a 2. bránou do dnešních dob dochovaly pouze reliéfní zbytky zdiva v úrovni terénu, i z nich je však jeho podoba velmi dobře čitelná.

Po Hynkově smrti prodal jeho syn Vilém (+ cca 1486) většinu zděděných statků, Kumburk si však ponechal. Ten snad prodal teprve jeho syn Haiman (+1529), neboť ještě za jeho života se na Kumburce zmiňují jiní majitelé. Ti se na počátku 16. století rychle měnili, postupně se tak na Kumburce vystřídali: r. 1500 Jan Žehušický z Nestajova, r. 1513 kníže Bartoloměj z Minsterberka, 1517-24 Berkové z Dubé.

Asi od roku 1526 hrad držel Jan mladší rytíř Trčka z Lípy. Již o sedm let později jej i s městečkem Pakou a okolními vesnicemi postoupil svému strýci Mikuláši Trčkovi z Lípy na Veliši (+1540), který ke Kumburku připojil nedaleké město Jičín. Trčkové na Kumburku již nesídlili, měli rozsáhlá panství a pokud se zdržovali ve zdejším kraji, pobývali na Veliši či Jičíně. Mikuláš zanechal z manželky Johany ze Šelmberka jediného syna Viléma. Ten upadl do dluhů a od roku 1550 začal postupně rozprodávat jednotlivá panství. Roku 1562 byl přijat do panského stavu, ale již o sedm let později umírá bezdětný, a jím vymírá i vlašimská větev rodu. Vilém rozzdělil svůj majetek mezi svou manželku a příbuzné, Kumburk připadl Burianu III. rytíři Trčkovi z Lípy ze starší lipnické větve rodu. Toto vypořádání vzbudilo mezi příbuznými velkou nevoli a vyvolalo soudní spory trvající do roku 1590. Burjan byl od roku 1562 až do své smrti roku 1591 královským podkomořím a ze dvou manželek měl tři syny. Kumburk po něm zdědil nejstarší Jan Rudolf, poslední mužský příslušník rodu, který byl roku 1593 spolu s bratry povýšen do panského stavu. Jan Rudolf krátce po začítku nového století začal rozprodávat některé své statky a roku 1607 došlo i na kumburské panství.

Koupil ho dědičný císařský číšník Zikmund Smiřický ze Smiřic, který se zejména dědictvím domohl velkého majetku a byl tak jedním z nejbohatších českých velmožů. Když o rok později zemřel, zdědil jeho statky prostřední syn Jaroslav, nejstarší Jindřich Jiří byl totiž jako duševně méněcenný prohlášen za nesvéprávného. Jaroslav přežil svého otce o pouhé tři roky, pak přešly statky na nejmladšího syna Albrechta Jana, v té době sedmnáctiletého. Za vlády Smiřických se z hradu stalo vězení, v okrouhlé věži nad 2. bránou byla pro svou lásku k podanému kováři Jiřímu Vágnerovi jedenáct let vězněna dcera Zikmunda Smiřického Alžběta (Eliška) Kateřina. Albrecht Jan dědil roku 1614 po svém prastrýci Albrechtu Václavovi a v dalších letech koupí ještě rozšířil již tak značné rodové državy.
Albrecht Jan byl horlivým vyznavačem víry podobojí a proto stál u zrodu stavovského povstání roku 1618 a od samotného počátku se aktivně účastnil jeho průběhu. 23. května 1618 tak byl při vyhození místodržících Slavaty a Martinice z oken Pražského hradu, poté byl zvolen nejmladším členem kolegia zemských direktorů. Stavovskému povstání obětavě pomáhal jako jeden z mála šlechticů penězi, diplomatickými akcemi v cizině a organizováním vojska. Jako jeden z mála šlechticů neváhal vypomoci i vlastními penězi. Na podzim 1618 však při obléhání Českých Budějovic onemocněl a po převozu do Prahy 18. listopadu zemřel. Jeho pohřeb byl velkolepý, takřka královský. Vzhledem k jeho chystanému sňatku s dcerou hanavského vévody, kterým by se spříznil s vládci mocných evropských státu jako je Nizozemí a Anglie, se o něm mohlo uvažovat jako o možném budoucím českém králi.

Protože nesvéprávný Jindřich Jiří se nemohl ujmout statků po zemřelých bratrech, ujala se poručnické správy jeho mladší sestra Markéta Salomena, starší Alžběta byla ještě stále vězněna na Kumburce. Ota Jindřich z Vartemberka ji roku 1619 vysvobodil z Panenské věže, oženil se s ní a začal se domáhat podílu na smiřickém majetku a vzpíral se i stavovské vládě. Ta k nim na jičínský zámek roku 1620 vyslala komisi vedenou manželem Markéty Salomény Jindřichem Slavatou z Chlumu. Alžběta Kateřina způsobla výbuch střelného prachu, při kterém ona i Slavata zahynuli. Markéta Salomena pak spravovala celý majetek až do porážky povstání na Bílé hoře. Potom kvapně odjela do Slezska a vzala s sebou i Jindřicha Jiřího.
Zemřelý Albrecht Jan byl odsouzen ke ztrátě cti a veškerého majetku. Albrecht z Valdštejna, jakožto nový poručník Jindřicha Jana, se postavil proti nespravedlivé konfiskaci a roku 1622 dosáhl rozdělení - Kumburk připadl do části svěřené mu do opatrování. Jindřich Jiří mu byl roku 1627 v Hamburku vydán a až do své smrti o tři roky později

editovat historii