|
informace:
|
historie:
|
expozice:
Prohlídková trasa není bezbariérová.
Instalace památky je řešena podle teorie tzv. posledního pracovního dne. Prohlídková trasa umožňuje shlédnout autentické vybavení a vzhled řetízkových šaten, koupelny mužstva, cechovnu, lampovnu, jámovou budovu, most pro pohyb mužstva z lampovny do jámové budovy a strojovnu s původním technickým zařízením, které představuje jedinečný soubor elektrických těžních strojů a kompresorů z období počátků elektrifikace. Tato zařízení jsou zachována na původním místě svého provozu ve zcela autentickém prostředí.
Prohlídková trasa sleduje cestu horníka od šaten až přímo k vlastní jámě v celé délce . Během prohlídky nahlédneme i do zajímavých expozic důlního měřictví a geologie, první pomoci, dispečinku atd.
1. okruh zahrnuje cestu horníka do práce, končí v těžní budově.
2. okruh pokračuje prohlídkou strojovny a kotelny. V rámci možností spouštíme parní stroj. Termíny provozu parního stroje jsou uváděny na titulní straně.
Známkovna (1. a 2. okruh)
Pracovní směna horníků začínala příchodem do známkovny. Každý, kdo pracoval pod zemí, si zde vyzvedl svou osobní známku. Tyto známky můžete vidět na panelech v šatně. Jednotlivé barvy a tvary známek se liší podle směny a profese (specializace) horníka.
Řetízkové šatny (1. a 2. okruh)
Po příchodu do šatny se horníci převlékli do fáraček (hornický oděv). Každý pracovník měl přidělené dva řetízky (v hornickém slangu označované jako háky), jeden pro čisté, civilní šaty a druhý pro špinavé pracovní šaty. V řetízkových šatnách byly fáračky zavěšeny v prostoru, který byl dobře větrán a v zimě dokonce vytápěn, takže mohly lehce uschnout.
Ventilace šaten a koupelen byla přirozená, pomocí hřebenovité ventilační nástavby, která při pohledu z venkovní strany objektu tvoří zajímavou siluetu završenou malou věžičkou. Součástí těchto šaten bylo i oddělení pro technický personál vybavené vanami, tzv. štajgerské lázně.
Správní budova (1. a 2. okruh)
Důlní měřictví - expozice
Jednou z důležitých součástí každého dolu byla kancelář důlních měřičů. Můžeme zde vidět na třech pracovních stolech postupný technický vývoj této profese. Najdeme zde nivelační přístroje, anemometry, teodolity, mapy a spoustu dalších předmětů i drobností, které technici používali ať už k práci či pro potěchu oka. V expozici také naleznete zcela unikátní funkční exponát Pielerovy lihové lampy z roku 1897 vyrobené Karlem Broučkem v Mor. Ostravě, která sloužila k přesnému určení obsahu metanu v důlním ovzduší. Dochovalo se pouze několik kusů. Další jedinečný exponát na Dole Michal je teodolit z roku 1899 vyroben fy J. J. Frič.
Kancelář geologa - expozice
Geologové plnili na dolech důležitou funkci. Jejich úkolem bylo vyhodnocení geologického podloží dle zkušebních vrtných jader. Po té se určovala kvalita uhlí i místa k těžbě. Nachází se zde také originální dobové mapy důlního prostředí Dolu Michal.
První pomoc - expozice
Na každé šachtě se čas od času někdo zraní. Tehdy nastoupili zdravotníci a poskytli dělníkovi první pomoc. Instalace nám ukazuje jak asi vypadala lékařská ordinace, ale také místnost, kde byli horníci omyti před ošetřením. V krajních případech, kdy neštěstí bylo zaplaceno životem horníka, zde byly omývány mrtvá těla. Hlavním z důvodů byla pieta k mrtvému a ohleduplnost k pozůstalým
Dispečink - expozice
Tato místnost byla od určité doby hlavním mozkem celého závodu. Dispečeři mohli sledovat aktuální polohu důlních klecí, zda nenastal někde výpadek energie, tlak, teplotu, ventilátory, chod kompresorů a různé jiné důležité informace o chodu šachty.
Výdejna svačin
Každý horník při nástupu na směnu dostal svačinu. Ta se skládala z husté polévky (na kterou si nosili dělníci zvláštní misku) a z pečiva s kusem uzeniny. Svačiny se pravidelně měnily po dnech. Jedna z možností svačiny byla například fazolová polévka a klobása s pečivem.
Cechovna
Každý, kdo pracoval v podzemí, musel být před sfáráním do dolu dvakrát zaregistrován. Nejprve byl zaregistrován ve známkovně tím, že si vyzvedl svou známku a potom se musel nahlásit svému důlnímu dozorci ? ?štajgrovi?. Štajgr si zapsal všechny pracovníky, kteří spadali pod jeho dozor, a přidělil jim denní pracovní rozkazy. V této místnosti býval umístěn pro věřící také malý oltář se svatou Barborou - patronkou všech horníků.
Prostor je v současnosti využíván jako výstavní a přednáškový sál.
Těžní věž a těžní budova (1. a 2. okruh)
První třídírna uhlí byla postavena nejspíše počátkem 60. let 19. století po napojení na Báňskou dráhu v roce 1862. Jednoduchým systémem sít a pohyblivých sypů bylo dosaženo automatického třídění na hrubé uhlí, tzv. ořech a malé kusové uhlí. Nová třídírna uhlí byla postavena během přestavby celého areálu. Větší část této budovy byla situována do prostoru Báňské dráhy a vytříděné uhlí se mohlo rovnou sypat do železničních vagónů. Po určitých změnách a rozšíření z 20. a 40. let 20. století byla kapacita třídírny uhlí 130 tun za hodinu. Provoz strojů, třepavých sít, rozdružovadel a pohyblivých pásů byl plně elektrifikovaný. Třídilo se kusové uhlí, kostkové uhlí, ořech, krupice, prach, prorostlé uhlí, otěr a kámen.
Strojovna (2. okruh)
V budově strojovny a kompresorovny jsou umístěny stacionární stroje nezbytné pro provoz dolu. Strojovna byla vybudována během rekonstrukce celého objektu v letech 1912 ? 1915 a demonstruje tehdejší ideu moderního vzorového dolu na elektrický pohon. Poprvé v dějinách ostravského revíru byly všechny důležité povrchové stacionární stroje plně elektrifikovány a umístěny v jedné velké prosklené hale. Objekt stojí vzhledem ke svým rozměrům a nebezpečí poklesů z poddolování na mohutných železobetonových základech.
V této budově nalezneme dva těžní stroje v samostatném oddělení, dále dva pístové kompresory, dva turbokompresory a dva elektrické rotační měniče (většina z nich byla vyrobena v roce 1912). Součástí vybavení strojovny jsou také dva mostové jeřáby vyrobené Vítkovickými železárnami v roce 1912.
Mimořádná historická hodnota dolu Michal spočívá kromě architektonické kvality původních staveb také v původním autentickém zachování celého areálu včetně technického vybavení a kvalitních řemeslných detailů (kování dveří, dlažby, obklady, skleněné maznice s reliéfy, výrobní štítky apod.).
Rotační měnič systému Ward-Leonard-Illgner
Soustrojí slouží ke změně elektrického střídavého proudu dodávaného ze sítě na proud stejnosměrný. Jedná se o třífázový asynchronní motor, napájející dynamo, vyrábějící stejnosměrný proud, pohánějící motor těžního stroje.
Nejdůležitější technické údaje:
- napětí: 3 000 V
- proud: 117 A
- otáčky motoru: 490 otáček za minutu
- rok výroby: 1912
Kompresory
Další stroje nezbytné pro důlní provoz jsou kompresory. Součástí expozice jsou dva pístové kompresory a dva turbokompresory. Všechny slouží stejnému účelu. Vyrábějí stlačený vzduch potřebný pro pohon důlních strojů jako jsou pásové dopravníky, vrtačky, sbíječky, důlní přenosné lampy a také pro pohon ventilátorů pomocného větrání. Kompresory se liší svou konstrukcí. Jako první zde byly instalovány kompresory Jaeger ETK 6,6 a EPK 6 č.1, vyrobené Spojenými strojírnami Smíchov s elektromotorem firmy Siemens-Schuckert z roku 1912. S rozšiřujícím se důlním provozem pak byly instalovány EPK 6 č. 2, Škoda Plzeň z r. 1927 a v roce 1930 ETK 30, jehož výrobcem byla 1. brněnská strojírna s motorem firmy Českomoravské závody Brown-Boveri, a. s. Praha.
Kotelna (2. okruh)
Budova kotelny prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Je zde plamencový kotel pro výrobu teplé vody určenou pro koupelny horníků.
V roce 2009 byl restaurován unikátní parní stroj. Je plně funkčí a bude v sezoně 2011 roztáčet dynamo fy Siemens z roku 1903.
Jednoválcový ležatý parní stroj vyrobený v Ostravské továrně ELBERTZHAGEN & GLASNER MASCHINENFABRIK EISENGIESSERE, seriové číslo 184, z roku 1893.
|
otevírací doba:
|
kontakt:
|
vstupné:
|
