To, co je v současné době k vidění v tomto areálu je jen zlomek toho,
co bylo původně zamýšleno. I když je v poslední době o zbylé sochy
pečováno - jsou jen "torzem" zde původně vytvořené krásy. Zub času
všechny sochy narušil, narušila je těžba kamene při budování nedaleké
pevnosti Josefov. Když si uvědomíme, že byly všechny sochy v době
největší slávy dokonce barevně pojednány - musela to být opravdu
nádhera. Přimyslete si navíc i ten fakt, že do prosince roku 1740, kdy
silná povodeň zničila část lázní Kuks byly tyto asi 3 kilometry
vzdálené lázně na úrovni lázní světových.
K zvýraznění dokonalosti
zdejšího areálu určitě přispívá fakt, že většina dnes dochovaných děl v
Novém lese je autochtonní - tedy jsou vytvořena z rostlé skály... Kdo
by se chtěl dozvědět prakticky úplně všechno o zdejším areálu i jak jej
"zpracovával zub času", tomu doporučuji knížku Jiřího Kaše a Petra
Kotlíka -
Braunův Betlém aneb drama krajiny a umění v proměnách času.
1. Skála s vytesaným rámem. Zde byl údajně Petrem Brandlem malovaný výjev "Útěk do Egypta", který se ale nezachoval.
2. Poustevník Juan Garinus. Braun jej zachytil
v okamžiku, kdy po létech samoty zaslechl hlasy a vylézá ze své jeskyně
se podívat kdo ruší jeho klid. Za postavou je umělá jeskyně se
Šporkovým znakem. Uvnitř je tesaný korpus Krista, kamenné sedátko a
otisk ruky v kameni, podle tradice Šporkův.
3. Jan Křtitel - postava ležícího světce na poušti, oděného ve velbloudí kůži. Vlevo od postavy je vytesán beránek, atribut Jana Křtitele.
4. Poustevník Onufrius. Braun si z legendy
vybral okamžik, kdy po dlouhé samotě světec opět spatřil člověka. Spolu
s Garinem tato socha patří k vrcholům Braunova díla, v nichž obraz
duševního rozpolcení a vnitřního dramatu působí nejsugestivněji a
dosahuje nejvýraznějšího citového vzepětí.
5. Máří Magdalena. Je zobrazena jako poustevnice. Uzavírá téma odříkání, života o samotě daleko od lidí, jak je zobrazena v předešlých sochách.
6. Vidění sv. Huberta. Špork jako velký
příznivec tzv. parforsních honů v roce 1696 zakládá Řád sv. Huberta.
Proto se tento motiv objevuje i ve výzdobě Nového lesa.
7. Skupina Narození Krista, Klanění pastýřů a Příchodu Tří králů.
Nejrozsáhlejší část celého areálu, která svým námětem dala celému okolí
jméno. Na rozdíl od předchozích plastik je z podání celého výjevu
vyloučena dynamičnost, dochází ke zklidnění. Působivě je skloubeno
ztvárnění postav volnými plastikami, přecházejícími v pozadí v reliéf.
8. Kristus a Samaritánka u studny Jakobovy. I přes svou torzálnost je skupina velmi dynamická. Můžeme sledovat výrazně zvlněnou drapérii, pro Brauna tak typickou.
9. Sedátko, na němž údajně sedával Braun.
Dnes je z celého areálu dochován jen zlomek jeho původní podoby. Mimo
pousteven, kaple sv. Kříže a dalších drobných staveb a plastik tu
stávala skupina Krista pokoušeného ďáblem, ukřižovaný Kristus malovaný
na dřevě, dále "alej sedmi studánek" s fontánami z růžového mramoru. Do
špitální zahrady v Kuksu byly později přemístěny sochy Velkého
křesťanského bojovníka "Miles Chrismtianus", sv. Jeronýma se lvem a
Anděl Gloria. Dnes ztracena je skupina Hagar na poušti...